Dnes odešel nám soudruh Gottwald za Stalinem
jak za ním neochvějně celý život šel.
Odešel otec revoluce se svým věrným synem.
Z nás každý po druhé dnes osiřel.

Umřel nám soudruh Klement Gottwald,
soudruzi . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
V nás žije dál. Je slunce našich dějin,
on, nejvěrnější dědic Tábora.
Zachránil naši vlast - vrátil jí slávu její,
velitel Května, vítěz Února.

Soudruzi - hlavy vzhůru! Zadržte v očích slzy!
Ať smutek náš se v gottwaldovskou sílu probolí.
Teď každá továrno - buď gottwaldovskou tvrzí
a každé pole - gottwaldovské předpolí.

Vy neklamte se, války zločinci a lidstva nepřátelé,
že lid náš v bolesti je bezbranný.
Svou zemi oblékli jsme do ocele -
jsme gottwaldovským lidem ve zbrani.

Soudruzi, slyšte denní rozkaz rodné strany:
V šik pevný semkněte se! K zítřku směle - vpřed!
Jak život Gottwaldův nám byl tou nejvěrnější zbraní
i v letech poroby i v letech budování -
smrt jeho budiž nám tím nejpevnějším pancéřem!