První den jara… Slunce v tiché modři plane.
Ač bolest pálí ještě v přehluboké ráně,
oči již k zítřkům hledí gottwaldovsky.
Dnes druhý dělník stal se prezidentem na Hradčanech,
kormidlo vlasti převzal soudruh Zápotocký.
To, čím je moudré hlavě statečné a věrné srdce,
to, čím je hrdinovi meče blýskající ocel,
to, čím je pšeničnému lánu úsvit purpurový -
tím ve všech vítězných a slavných bitvách revoluce
byl soudruh Zápotocký soudruhu Gottwaldovi.

Z nejčistší krve dělnické. Vykován rudým Kladnem.
Statečný tribun lidu v stávkách, demonstracích,
byl tvrdou pěstí třídy proti panské smečce zrádné,
šel směle proti smrti ve hlavních a na bodácích,
i proti dýmu z pecí v koncentrácích…

On - jeden z prvních nesl poselství mé vlasti Leninovi!
Když nepřátelé zaplavili zemi lidu drahocennou krví,
do ticha zazněl hlas - hlas jeho burcující:
Na troskách světa starého se zdvihne lid - lid vítězný a nový,
na hrobech padlých hrdinů nám vstanou noví bojovníci.

A my jsme vstali! Veď nás do slunečních roků příštích,
ať jako krásná zahrada vlast naše porozkvete,
ať píseň vítězného míru hřímá na všech staveništích,
ať vstanou noví bojovníci z nových pětiletek!

Buď naše láska k zemi Stalinově - nejryzejší kov!
Na věčné časy gottwaldovská Praha bude sestrou Moskvy!
Ať žije v Kremlu soudruh Malenkov!
Ať žije na Hradčanech soudruh Zápotocký!