Setkali se při muzice
- tím náš příběh začíná -
ona byla soustružnice,
om byl mladý staršina.
Stalo se to na vesnici
při družstevní veselici,
tra la la la lalala,
ves je na ples pozvala.

Mnohé předtím dívky, dámy,
snažily se velice
staršinovo srdce zmámit,
zaujmout v něm pozice.
Ale srdce dělostřelce,
to nesedí v hrudi mělce,
tra la la la lalala,
žádná mu ho nevzala.

Při téhle však srdce jihne -
vynikala nad všecky.
A staršina zahájil hned
útok dělostřelecký;
požádal ji za chviličku
o procházku při měsíčku,
tra la la la lalala,
a ona to přijala.

Byla noc tak jasná, hvězdná,
jakou zná jen vesnice.
V rozhovoru rychlost řezná
zatlačila houfnice.
Staršinu už přešla pýcha,
ona mluví, on jen vzdychá,
tra la la la lalala,
tak mu učarovala.

Dnes jí píše, zítra zase,
pozítří zas nanovo,
až to připomíná časem
spíše palbu bubnovou.
Listonoši v její čtvrti
už ho nenávidí k smrti,
tra la la la lalala,
tak je láska uhnala.

Přijde-li řeč na staršinu,
hned se směje brigáda,
že to takhle vždycky, inu,
s útočníkem dopadá,
že ta mladá soustružnice,
kučeravá krasavice,
tra la la la lalala,
dělostřelce zajala.