Jenom co okna mi rozevře večer siný
a zahoří ohně západu v nich,
můj mozek - neviditelný sazeč činný -
se staví ke kase knih.

Už zvolna míjí i noc, ba věru,
málem, že den už ji nepřemoh’;
on stále však ssaje myšlenky z rýmů a sloh
a neopouští svoji sféru.

Však vplíží se spánek-jenž lenivost množí-
a lehá jak olovo na oči,
zvlněné stránky závojem obtočí
a přišroubuje mou mysl k loži.

My zvedáme se v život stále lepší, hlubší, jiný.
Chtivý člověk všechno ještě nedostih’.
Prostory jsou příliš velké, příliš mnoho je v nich.

…

Můj mozek - neviditelný sazeč činný -
se staví ke kase knih.

z ruštiny přeložil O. F. Babler