Jak je to milé žít a dýchat,
pracovat tam, kde jsem si jist,
že je to místo pro dělníka
a nikoli pro továrníka,
jak tomu bylo dřív,
kdy se v člověku strach jen zmítal:
“Koho propustí spíš?”
A dneska je zde všechno jiné,
stroje zní naší písničkou
a s ní až za hranice dozpíváme,
protože rodinou jsme velikou,
která se bude třeba bít
za spravedlnost našich věcí
a jednou musí všude zvítězit.