Když jako skřivan nám zvonek zpívá
do tříd i slunce přispěchá --
školák se vážně k tabuli dívá,
div na ní oči nenechá.

Potom si penál otevře tiše,
písmena psát už začíná.
Co práce dá, když po prvé píše,
taková řádka jediná.

Učitel k němu shýbá se.
Školáka hřeje ve vlasech
jeho dech. Dobře je mu.
Pod rukou roste mu za řádkou řádka
jako by celičká rodná zem --- matka
se nakláněla k němu.

Před ním se zítřky otvírají,
tajemství velká -- nauk, věd --
naučí stromy v polárním kraji
kvést tam, kde dosud byl jen led.

Od prvních písmen půjde on dále
až k velkým dílům Stalina.
Bude stát jednou v továrním hale,
jež se teď stavět začíná.

Sovětský školák -- pilný a smělý
rozvětčík zítřka -- stavitel.
Rodinou je mu domov náš celý
a otcem Stalin-učitel.