Po staletí tekla řeka v dál a jarním přívalem když hučel proud,
tu chladný vítr nad peřejí vál, jí doprovázel na dalekou pouť.
Ty vlny, které kdysi v pokoře, zbytečně tekly dolů do moře
dnes člověk spoutal a ve skalní sráz, jim v cestu staví hráz.

Až jedenkrát nad zdí přehrady lanovky jeřáb tiše zastaví,
kladiva úder dozní poslední a triumf práce dělník oslaví,
pak řeka v klínu horských úbočí kolesy turbin mocně roztočí
a v elektrárnách vzbudí světla nám, dá sílu továrnám.

Nad naší dědinou když slunko zapadá,
a tichou dolinou leskne se přehrada.
Tam zpívá turbina a pláče řeka,
má milá tam na mě čeká.
Tam zpívá turbina a pláče řeka,
má milá tam na mě čeká.

Tuto báseň napsal s. L. Preisler, zaměstnanec n. p. Vlnap Vír,který ji též zhudebnil, takže dnes se mezi mnohými zaměstnanci na přehradě zpívá.