Kluk
asi čtyřletý
jakoby utekl z Trnkova náčrtníku
šel s tátou po náměstí
a usedavě plakal

Táta
rozpačitý a bezradný

• kdo z velkých se vyzná v hlubinách dětského žalu -
  domlouval synovi po dobrém po zlém
  hrozil a sliboval láteřil a klel
  ale dětské slzy
  bižuterie bolesti
  se dále koulely po ducatých tvářích
  a smáčely sváteční kabátek

Náhodou šel kolem SNB
vysoký urostlý
s plným pochopením pro otcovské potíže
díval se přísně na dítě
s výše své uniformy
a táta pochopil
“že tě dám panu strážníkovi ať si tě odvede”
pronesl výhružně do proudu slzí u svých kolenou
A vskutku

Kluk zmlkl
a vážně pátravě se zahleděl do té úřední tváře
bůhví co v ní uviděl
bůhví co se v něm odehrálo
najednou se rozzářil jako lampion
a s důvěrou
s bezmeznou důvěrou jaké jsou schopna jen nejčistší srdce
natáhl ruku ke strážníkovi
vyraziv nadšené
“jo”