Lidija Eskova, komsomolka, technoložka moskevského závodu "Rudý proletář": "Mluvit o budoucnosti je velmi těžké. Ne proto, že bych nerada snila. Člověk prostě vždycky sní o tom nejlepším, nejsvětlejším. Ale občas se některým z nás rýsuje budoucnost příliš hladce a bezstarostně. Myslím, že tomu tak není. Vždyť lidé, zvláště mladí, vždy byli a budou nepokojnými, budou mít stovky přání a neustálou touhu po náročné činnosti. I proto chci, aby ve šťastné komunistické budoucnosti byla i její celina a její veliké stavby se svými těžkostmi... Jaký chci aby byl zítřejší den? Nyní po večerech chodím na přípravné kursy institutu obráběcích strojů (stankoinstrumentalnogo i.). Velmi si přeji stát se inženýrem... A mám ještě jeden sen - bylo by dobré, kdybychom se s mým mužem po celý život milovali tak, jako teď. Jsme zaujati svou prací, se zájmem studujeme, sledujeme divadelní novinky, mnoho čteme. Chtěli bychom, aby všem lidem bylo tak dobře, jako nám."

Ward Jackson, 24letý newyorský beatnik: "Proč přemýšlet o budoucnosti? Nejspíš bude jaderná válka a většina lidí zahyne... Žiji pouze dneškem. Před pěti lety jsem odešel z prvního semestru Newyorské university. Nechtěl jsem už poslouchat profesory, kteří dokazovali, že všechny problémy jsou vyřešeny. Bylo to nudné a lživé... Od těch dob, co jsem praštil se školou, jsem pracoval jako pomocník prodavače, model, uklízeč. Z jedněch míst mě vyhodili, z jiných jsem odešel sám. Teď myju nádobí v restauraci. Nyní jsem svobodným člověkem. Jen vydělávat na živobytí není lehké, i když po materiální stránce od života moc nechci."

Manuel Antonio Colina, 23letý voják revoluční Kuby: "Mám-li mluvit otevřeně, je těžké říci něco o mém osobním zítřku. Má budoucnost, tak jako budoucnost mých soudruhů, je nerozborně spjata s budoucností naší země. A tato budoucnost závisí především na našem úsilí. Američtí imperialisté chtějí zadusit naši revoluci, chtějí opět vládnout na Kubě. Ale nic se jim nepodaří, už nikdy více nebudou panovat v naší zemi. Všechen lid Kuby, zvláště mládež, je připraven dát k tomu všechny své síly, přinést dnes libovolné oběti, aby náš zítřek byl překrásným, abychom vybudovali socialistickou společnost, a potom se postavit k budování komunismu... A v tom, že dnes se nám žije dobře, je nadějný příslib toho, že náš zítřek bude ještě lepší."

Julij Kljačkin, vedoucí odboru elektromechanických vyhledávacích zařízení (elmech. poiskovych ustrojstv - že by nějaký relátkový fulltext? - pozn. tatouch) Všesvazového institutu vědeckotechnických informací: "Sním o tom, aby byla co možná nejrychleji podepsána smlouva o všeobecném a plném odzbrojení. Potom budou všechny uvolněné prostředky a síly využity pro další zlepšení lidského života".

Zdroj: E. Vlasov, komentář k poemě V. Jerofejeva "Moskva - Petuški", Vagrius, Moskva, 2000, jmenovitě ke kapitole "Nikolskoje - Saltykovskaja". Velmi zdařilá kniha, ještě o ní poreferuju v klubu Knihy, až ji dočtu.