vybral a okomentoval crook

Tak jsem oscanoval a oocroval kapitolu o comics z knihy Alberta E. Kahn-a Hra smrti, MF 1956. Tato kniha je snad to nejotřesnější, co Kahn kdy napsal. Autor v ní řeší otázku: Jaké důsledky má "studená válka" pro americké děti. ... Ukazuje nám děti, tísnící se v polorozpadlých školních budovách, protože peníze na stavbu škol pohltilo zbrojení. Předvádí nám, jak se děti v těchto školních barabiznách krčí v prachu na zemi, chvějící se strachy před hrůzami atomové války. Uvádí nás do ústavů, kde mladí poživatelé omamných jedů prožívají strašná muka ... atd. Původně jsem to sem chtěl dát celý, ale vono je to jednak "elendlang", jednak zas tak veselý to taky nejni. Kdo by si to chtěl přečíst celý, nechať se mi ozve, pošlu mailem. Leč dejme slovo autorovi:
------
Comics jsou zvláštním úkazem americké "kultury". Skládají se z jednotlivých, primitivně kreslených obrazů, na nichž je řeč osob naznačena nápisy na baloncích, vycházejících z úst. Tyto obrázky tvoří seriály, jejichž hrdinové prožívají nejrůznější dobrodružství. Kromě sešitových vydání, o nichž autor píše, vycházejí comics téměř ve všech amerických denních listech, v nichž naplňují denně jednu až čtyři stránky velikého formátu a v neděli mnohastránkovou barevnou přílohu.

Název "comics" vzbuzuje mylnou představu. Převážná většina comics nemá s humorem nic společného; je to ponurá směs násilností a vražd, zvrácené pohlavnosti a sadismu, příšerných a strašidelných dobrodružství, zločinu, surovosti a hrůzy, z níž stydne krev. Tyto sešity s primitivně kreslenými obrázky v křiklavých barvách, tištěné na nejhorším papíře, prodávané po deseti centech, vlévají nekonečný proud špíny a bestiality do duší amerických dětí. Líčí lidi jako ďábelské stvůry, vychvalují hrdinství lynčujících svalnatých "supermanů", velebí násilí a proměňují smrtelné křeče ve všední běžnou záležitost.

Existují i některé sešity comics, které jsou pokrokové, zdůrazňují význam boje proti rasové diskriminaci a podporují podobné demokratické ideje. Jejich počet je však mizivý ve srovnání s množstvím hrůzostrašných comics o zločinu a válce. Příkladem konstruktivního výchovného použití sešitů comics je brožurka pro děti, kterou pod názvem "Chug-Chug" vydala sjednocená odborová organisace elektrotechnických, radiotechnických a strojních dělníků. Příběh přibližoval dětské mysli výhody odborové organisovanosti pro jednotlivé rodiny stejně jako pro celek. Je příznačné, že počátkem roku 1953 člen sněmovny státu Massachusetts Edmond J. Donlan označil brožuru Chug-Chug jako "prokomunistickou" a žádal, aby odborová organisace, která ji vydala, byla vyšetřována pro šíření "propagandy třídní nenávisti".

Stále větší počet Američanů dává najevo své vážné obavy před zhoubným vlivem sešitů comics na děti. V některých obcích zahájili občané bojkot prodavačů novin, kteří prodávají comics, obsahující kriminální, válečné nebo hrůzostrašné příběhy. V některých městech prodavači novin zavedli dobrovolný zákaz "sešitů comics, které opěvají zločin". V mnoha státních sněmovnách byly pod nátlakem veřejnosti podány návrhy zákonů o censuře comics.

V roce 1952 se konala ve Washingtonu veřejná slyšení před zvláštním sněmovním výborem, kde duchovní, výchovní pracovníci, dětští lékaři a veřejní funkcionáři energicky odsuzovali sešity comics, protože "otravují dětskou duši", slouží jako "návod pro ty, kteří mohou propadnout požívání omamných jedů" a "dávají mládeži přesné návody k zločinné činnosti". Mezi svědky byla matka sedmnáctiletého hocha, který byl právě tehdy souzen ve státu Michigan za to, že ubodal zřízence benzinové stanice při loupežném přepadení. Matka žádala, aby comics o zločinu byly postaveny mimo zákon a vypovídala:
Byl to vždy hodný hoch... Nikdy neměl žádné nepříjemnosti... Ale pak začal číst ty sešity... Kupoval všechny, které viděl... Jen ležel na posteli a četl své comics, nebo prostě se díval na strop. Působily na něho tak, že měl strašné sny... Začal mluvit jako zločinci v těch příbězích... Vedlo ho to k pití a k požívání omamných jedů... Byl to skvělý hoch, dokud se nedostal k těm sešitům...

Přestože pan Leverett Gleason nadšeně doporučuje zaplavit SSSR americkými comics, není pravděpodobné, že by to sovětští rodiče nebo jejich děti, přijali příliš nadšeně. V této souvislosti je zajímavé, co řekl významný britský romanopisec James Aldridge po své nedávné návštěvě Sovětského svazu o literatuře pro mládež v SSSR: "Dětské knihy mne zvlášť zajímaly a prohlédl jsem jich stovky," prohlásil Aldridge. "V žádné nebyl ani náznak násilností; v žádné nebylo zdůrazněno nic jiného než lidská důstojnost, vlastenectví, vzdělání a vlídnost k druhým."

Bylo by samozřejmě přílišným zjednodušením, připisovat růst zločinnosti mládeže výhradně vlivu comics. Jejich účinek na americkou mládež je třeba hodnotit jako část celkové soustavy podobných vlivů televise, rozhlasu a filmu a je třeba o něm uvažovat v souvislosti s celkovým ovzduším studené války, nasyceným zločinem, korupcí, cynismem, brutalitou a kultem násilí.

Dr. Wertham dodává:
Chcete-li generaci napůl esesáků, napůl potravy pro děla, s příměsí negramotnosti, pak comics jsou dobré, pak jsou vskutku dokonalé.