Blikala světla nad vodou,
v údolí rachot a sten skal …
To dělník s přírodou se tu rval
a okovy bezmocnosti v základ zakopal.

Světla se houpají nad vodou,
beton k betonu do výše se pne.
Hráz kovaná z oceli živel tu rozetne
a silou svazku dělníků vše vpřed se hne,
chystajíc budoucnost všem radostnou.

Světla dnes září nad vodou
a vlnky v jezeře tiše si vypráví
o práci radostné, o boji – vítězství …
o rodině, kde děti v míru radostně si dovádí
s příslibem, že dílo to dál hrdě ponesou.

Tak zpívám já –
– prostý kopáč jsem z Víru,
tobě, přehrado milená,
a v tobě, přehrado má,
celému světu zpívám zpěv míru!