Rudá žeň
autor: J. Paštěka
vydal: Mosilana, závodní časopis zaměstnanců n.p. Mosilana v Brně, 1955

Co zbaběle vy chvějete se hrůzou,
neb v patě vaší železné jsme trnem,
my v majestátě Síly nezlomené
jdem Brnem!
Vizte ty krvavé proudy,
novou omlazující živelnou sílu,
rozlévající se města tepnami!
A to jsme my. Těmi bloudy
jste vy, vztekle štěkající ve tvář Dílu,
ubozí paralytikové, nad námi
hůl pokrytecky lámající,
malomocně zuřící a vyjící.
Ba držte na řetěze psy své hlídací!
Je bláhovo tok dějin zastavit
a dráždit lid,
zadržet orkán hněvu, jenž vše vyvrací.
Dnes není radno pouštět žilou světu,
by krev se nerozlila,
půda nezůrodnila
a nerozkvetly miliony rudých květů.
My, lidé zítřka, dneška bořitelé,
jsme vzbouřených otroků šik,
jsme rudá hrozba pronešená směle,
jsme Spartakův výstražný křik.
Jdem klidit rudou žeň, již vy jste zaseli
bezměrným útiskem a slzami a krví;
abychom o sklizeň se třeba nepřeli,
jdem pro ni prví . Jdem pro ni s kladivy i srpy -
již dost jsme trpěli, ať také jiní trpí!
Už zkvetly Maniny, ať rozkvete i Brno

  • je dneska živý rytmus, jiný rým -
    Až v rudou žeň nám dozrá dnešní zdravé zrno,
    pak budem blahem pravým, všelidským.
    Po druhé sejeme a žneme, rudí ženci -
    jen rudý prapor stačí k tomu nosit?
    Ne, stokrát ne! V pěst kladiva a srpy,
    chopte se zotročenci!
    A třetí, rudá žeň se musí kosit!

Dále v řadě: Rusi má, širá!
Předchozí hit: Říjnové revoluci