Přehrada spojila lesnaté stráně,
mohutným svým tělem opřela se o ně,
v oblacích kroužící zvědavé káně…

Od lesa k jezeru jde stádo laní.

U vody usedl milenců párek.
On ku své dívence hlavu svou sklání,
šeptaje:
“Pěkný dali nám svatební dárek,
v té vodě vykoupem své první dítě.”

Rybáři záměrně spřádají plány,
jak v hlubiny jezera spustí své sítě -
a všichni věří v budoucnost v míru
že bude krásná pro všechny stejně…

Od hradu Cimburka, kudy v dávných dobách
na bujných koních rytíři projížděli
a třesk jejich zbroje, ocelových krunýřů a dusot kopyt koní
poddanému lidu, který neznal nic než dřinu,
strach a hrůzu naháněli, jde řada pionýrů…

Červené šátečky proti slunci běží,
závodí s barvou rudých polních máků,
jásavá píseň z úst jim tryská svěží,
radostná píseň - slováckých školáků:
“Svět patří nám a my neochvějně
hájiti budem toto dílo lidu,
aby je užili bez válek - v klidu!”

Pro jeho zdraví byl postaven ten kamenný val,
by jako pomník svým budovatelům stál
a že nejenom z kamene, jílu a betonu,
ale i z mozolů a potu dělníků,
z práce, jež radostí byla, ne mukou,
jak dříve bývalo tomu.

Od Buchlova vítr vane,
v korunách staletých buků si šeptá,
v řece i jezeru vlnky čeří,
přitom se nikoho na nic neptá
protože vítr - ten všechno ví, všude přijde,
vše je mu známé…

Slyšíte? Slovácký vítr vám zpívá:
“Ve chřibských lesích zázrak se stal,
údolí krásné stalo se krásnějším!”…
…to dělník a technik dneška krásu mu dal.