V společném kruhu stejných ideí,
stisk ruky soudruhů - bratří,
k daleké Rusi voláme,
kam naše oči patří.

A srdce naše plné lásky
znovu se rozechvělo
a zpívá, zpívá,
co vždy síly mělo,
o širé, krásné Rusi. -

Tam Volha teče, širý Don,
jich slyším krásný, dumný tón,
co zkazku z dávných dob.

A Volha zpívá, Dněpr šumí píseň,
co lid zná, umí,
o hrdých činech rodné země,
značené krví velkých synů,
jichž šlépěj líbám v rozechvění,
se slzou v oku, nitra pění,
že nikdy není vděku dosti,
za vše, co přišlo za přátelství,
jež nikdy nezradím!