No, lež pěkně, můj malej hochu
a zavři pěkně vočinka,
nožičky natáhni a zvedni se trochu,
to víš, že je u tebe maminka.
Jen dyby si zase nemarodil
a zasmál se na svoji mámu;
jo, milej, pánem ses nenarodil
a pod sebou máš jen slámu.
Vidíš, už zase hicuješ!
Horkej seš jako cihlička;
já neměla zdraví nikdá moc,
ale ty seš kór jako hnilička.
Však je to bydlení tady v tý díře -
nad náma honěj se celej den vlaky,
musíme říkat - jakýpak fraky -
a nechat si zdát vo kvartýře.
Nevrň malinkej! Buď chvíli tiše,
aby si máma mohla zdřimnout;
celou noc jsem zas byla vzhůru.
Táta spal, měl včera tůru,
tak si tě, chudák, nemohl všímnout.
Já vím, máš hlad, kručí ti v břiše.
Pikslu vod vodpadků nám někdo vybral,
táta to nemoh všecko už stačit.
Budem si muset břicho zas stlačit.
Kde bys ty takhle na váhu přibral?
S tátou už je to taky ňák špatný,
za chvíli uvidí, ubožák, nebe.
Tuhle zas plival krev kolem sebe;
teď kdyby měl i doktora - co je to platný!
Včera ho drapli čadidla;
sháněl až někde za řekou.
Copak mu věřili, že máme hlad!?

Snad to už nějak předržíme -
jen dyby ty si byl zase zdravej.
Takhle abych se vo tebe bála,
myslím na tebe i dyž spíme,
ráda bych tu bolest na sebe vzala,
jen abych ti pomohla, můj hochu malej.
Viď, že mi neumřeš, můj malej broučku,
to víš, máma by moc plakala;
pak by jí nezbylo už nic jiný,
než si jít lehnout na ty šíny.
Co by si, chudák, počala?
Viď, že neumřeš, můj malej broučku!
Jen dyby sem ta lucerna nesvítila -
furt se to, potvora, musí houpat -
a světlo ti až do očí naráží!
Dybych tě tak, chuděro, mohla koupat,
to bych ti jistě ulehčila;
ale jde to, když vostáváš v nádraží?
Počkej, drobečku, svléknu si kabát,
už zase ten vítr začíná;
chudáčku, dýcháš jak mašina,
jen dybych tě mohla nějak zahřát;
tak spinkej hezky, drobečku malej -
copak to zase ručička hledá?
Neboj se! Máma je u tebe, máma tě nedá!
jen už tichounce, pěkně hajej!