S půlnoci hodiny třetí již bijí
slunce jas v dáli krvavě září, pochodem průvod po dlouhé míli
s hrdostí kráčí kladenští proletáři.

Na skráni pot, na šatě prach
pod šatem zpoutané srdce se bouří,
ve zraku odvážnost činů, ne strach
letenský stadion silou svou boří.

Ty Kladno zmučené, ale přec rudé
klikatou ujíždíš drahou,
s veselou jízdou na Maniny chudé
jdeš se rvát s bohatou matičkou Prahou.

Tam otec se synem měří své síly
kolona aut na Letnou míří,
kladenskou silnicí, jsou celí bílí
od prachu zmořeni, pevně však věří.

Na dvacet tisíc odbojných hochů
napíná mozolné stuželé paže,
na rtech je zloba, bojovnost v oku
odbojná hrdost lidu se táže.

Proč my sem jdeme do miliónů
všech lidí chudých ztišit své srdce
otřást brány buržoázního stadionu,
kde upír lidstva proletářů zrádce.

Z uchovaného rukopisu Ladislava Pospíšila, cvičitele FDTJ v Lidicích, psaný v době konání maninské spartakiády v roce 1921.