Spěte jen sladce, měšťáci,
onemocnělí intimitou.
Vím, chcete ještě pohrát si
s citečky pod ulitou.
A nevidíte ve spaní
houbový přízrak atomové smrti?
A neslyšíte ve spaní?
Parádemarš a bubny znovu dlažbu drtí.

Černý lid krvácí v Africe.
Tohle se nehodí do vaší matrice,
kterou nazýváte život.
Vymněte z víček hnis svých dřímot! Vás volám také, apatici,
spokojení i nevěřící.
Ať můj hlas jako výbuch metanitu
poruší ticho stalagmitů,
květy a zeleň spálil mráz.
Volám vás, dokud je čas.
Probuďte se, spící!