|
Jde noc. Čekají stroje.
Brzo, brzo-li
začneme boj?
Noc - velitel stráže,
před bojem obchází hlídky.
Po stovkách cest jde noc
a otevírá neslyšně dveře.
Obejme sovětský soustruh,
Pohladí revolver,
pokyne centrlesu.
Ve střehu stojí linie budov.
Běžící pás napjat je prudce.
A už buchary napřáhly
k úderu kladiv ruce.
Těžká je bucharů ruka,
udeřit chce se jim strašně.
Noci, slyš!
Tys velká jak věk.
Začni, sirénu spusť -
Všechno se rozběhne, zaduní, zarachotí,
Srdce, ztiš se, ztiš!
Ve větru stojím
blízko dveří slévačské haly,
do noci křičím -
prostorem hřímá
bojové veselé echo.
Noci!
Všechno je hotovo.
Běž!
Brzo, brzo, docela brzo
soudružka siréna zahučí,
Procitne traktor,
v hrudi mu zabuší
motoru srdce bolševické.
Traktore! Traktore!
soudruhu v boji!
Nejsi jen stroj, co orá pole.
Skutečnost dní vtělila v tebe
naše srdce, náš pot, vůli naši.
Naše síla v tebe se vlila,
nápor náš, naše dni, noci naše.
To jsi ty - a v tobě každý z nás:
brigádník, inženýr, dělník.
Každý šroubek, součástka každá,
to jsme - my, to je stvoření naše.
Tož kupředu, soudruhu, nes
odvážný prapor našeho tempa!
|
|
