Já chtěl bych říci letopiscům: “Pište!”
To, aby historie nikdy nezapoměla
na ty, co chtějí udělat z Evropy pohřebiště
a z jejího lidu - potravu pro děla.
Na ty, co se maskují pláštíky různých paktů,
by spřádat mohli plány krvelačné.
Na ty, kdo dnes hrozí obnovou Wehrmachtu,
ať vzpomenou:
Že mečem vždy zhyne ten,
kdo první pozvednuv meč - válku začne!

Jen jednou mluvili jsme řečí Mnichova
tam, kde jsme měli odpovědět palcátem,
nikdy více se nebude opakovat
to, co se stalo v roce osmatřicátém!
Již nikdy nebudou se vítat esesmani
na naší půdě slavobránou.
Dnes dovedem včas sáhnout po zbrani,
na ránu - odpovíme tvrdší ranou!

Našeho lidu se zeptejte, jak válku nenávidí
tak jako vůbec každou ukrutnost,
však také zeptejte se našich lidí,
proč necítí strach a malomyslnost,
proč nelze je dnes vaší superbombou zastrašit?
My přátelství jsme v boji krví zpečetili - na věčnost!
Sovětský svaz je s námi a to nám dává klid.

Snad si vy páni z Wallstreetu myslíte,
že novou válku přec jen vyprovokujete!
Jak jste jen zaslepeni, že ani nevidíte
rozdíl v tom, co můžete a co chcete!
Já nechtěl bych Váš špatně tajený strach zažít,
ten věčný otazník, kam od svých hromad zlata utečete?
Až jednou všichni dělníci si stisknou mozolnatou paži
a bitva poslední pak zaplá v celém světě!
My klidni jsme! Jsme na mírové stráži!
S Fučíkem voláme: Lidé bděte!