Matka země dnes se červenala
za zlé lidi - co jich světu dala,
aby rozbili ji, zničili…
za peníze i krev prolili.

Uzardělá líc - našim dívkám sluší,
když pohled chlapce rozechvěje duši.
Však tobě, milá, nepatří ten nach!
vůbec - vždyť už nemusíš mít strach.

Oblékneš brzy se do jarních květů,
do křídel ptáků ze všech světů,
líbezným zpěvem bude zvučet kraj,
až růžově ověnčí tě měsíc máj.

Budeš, země moje, pěknější den ze dne,
lid ti štěstí jak do vlasů stuhu vetkne,
s láskou okrášlí milou tvoji tvář,
nedopustí, by palič zlý, či žhář

kytičky pošlapal a ptáky otrávil,
nedopustí, aby zlou válku připravil,
co dětem smích a maminku by vzala,
nedopustí, aby smrt tě milovala.

Jako jeden muž se postavíme proti válce,
my u nás - vy v Číně, v Indii, či na Aljašce.
Mír s námi zatančí, tak jako dobrá víla,
když z těžkého spánku Honzu probudila.

A pak, pak všechnu tobě dáme sílu
a připravíš se k velikému dílu,
v němž ohnivě rozkveteš jak rudé květy v létě,
milá moje země, my, my nikdy nedáme tě.