Hej, ženy!
Vy všechny, jež rytmikou lýtek ženete Singry a Lady,
vy všechny, jež jehlou pícháte a mřete hlady,
vy všechny, jež kreslíte otazník dřinou shrbeným hřbetem,
vy všechny, jež nejste nic a hýbete světem,
vy všechny, jež tvoříte živé stroje fabrik, polí a kanceláří,
vy všechny, jež svatými práce jste, ovšemže bez svatozáří!
Vy všechny, proč?

Proč smíte na polích dříti, ve městech prát,
proč jíte málokdy, víc máte hlad,
proč smíte lásku mít, když dítě je podmínkou,
proč smíte milovat jen, když budete maminkou,
proč smíte býti jenom typické “mutr”,
proč musíte roditi “kanonenfutr”,
proč smíte jen proto roditi syny,
by vám je ve válce zabily plyny,
proč smíte jen proto roditi dcery,
by ony jako vy znaly jen džbery.
Proč smíte dříti se od rána do noci,
proč nikde nesmíte žádati pomoci,
proč nesmíte vykřiknout, rozbíti ticho,
jež hladovým kručením ruší jen břicho?

Hej, ženy!
Vy všechny rudou krev vžeňte si v tvář,
rudou krev, jíž plane východní žář,
rudou krev, jež odstraní strašidlo běd,
rudou krev, která zaplaví celičký svět.

o autorovi více zde