Dvě povídky
autor: Marie Pujmanová
vydal: Nový život, 1952

II
Co to duní, co to duní?
Vzduchem hučí bombarďák,
nad horami, mořem, tůní
žene se jak starý drak,

puká zlobou, hází pumy,
dračí vejce s cholerou.
Americký vědec umí
hubit zemi, o niž se rvou.
...

Co mu dítě, co mu matka?
Z bombarďáku agresor
na malinká Korejčátka
hází tyf a hází mor.

Co mu matka, co mu dítě,
co mu člověk bezbranný.
Že se velcí nestydíte
jít na malé Číňany.

Velcí muži v stejnokroji
v plné zbroji, v plné zbroji,
ať se vlastních dětí bojí,
děti se jak včely roji.

Děti na všech hřištích světa,
z Mongolie, z Anglie,
Rorja, Ali, Daisy, Květa,
dívčinky jak lilie,

růžové jak čičorečka
s kominíčky z Afriky,
žabky mrňavé jak tečka,
hoši jako mečíky,

děti ve všech barvách růží
proti vraždícímu muži.
Každý domov, každá škola
vědcům do svědomí volá:

Svět je krásný! Chceme žít
a ne v hrob se uložit.
Každé dítě bratr je --
Korejčátka nedáme.


Dále v řadě: Ešče nemám galánečku
Předchozí hit: Dům na Smolenském