V první republice znova a znova
slyšeli jsme stále sladká slova
bratr, humanita, zdravý národ,
každý druhý však byl bez práce a marod.

Mnoho lázní jsme též tehdy měli,
kdo však byli jejich majiteli?
Ne dělníci - ale páni,
kdo se léčil? - oni jim podobní sami.

Dělníci se na ně všude dřeli,
páni v lázních? - na dělníky zapomněli.
Pro dělníky - měli pojišťovnu svoji,
v nemoci však - aspirin ti bolest zhojí.

Ředitelem tam byl Petr Zenkl,
též primátor pražské radnice,
vše, co dělal - dělal potichu,
valuty však schovával si v městě Curychu.

Když jej slavný únor o vše připravil,
za hranice on se vypravil.
Na republiku on tam kleje,
bejvávalo - dnes však zle je.

Nikdy nebudou už u nás páni
cpát si nenasytné chřtány.
Ani v lázních roztahovati se více,
ty teď patří pracujícím v republice.

Tam se léčí každý nemocný dělník i dělnice,
je jich vyléčených tisíce a znovu pracují
pro blahobyt v naší lidově demokratické republice.