Co odpovíš, až se tě jednou zeptá tvoje dítě,
když bude hladit tvoje ruce:
“Tatínku, cos dělal tehdy,
když byla ta květnová revoluce?
Že jsi bojoval o naše štěstí,
vždyť máš tak velké a silné pěsti!”

Co odpovíš, to opravdu nevím,
až poprosí tě synek hlasem svým:
“Vypravuj, tati, jak dělníci šli do ulice,
víš o tom únoru,
moře dělníků šlo tehdy a s nimi šly dělnice
zúčtovat s tou chátrou prodejnou a zrádnou,
že jsi byl připraven dát jim ránu pádnou…

Co odpovíš své malé dceři?
Víš, že tobě, tatínkovi, věří,
až na klíně ji houpat budeš,
a zeptá se tě třeba:
“Tatínku, jak přičinil ses prosím,
že máme dost chleba,
že máme práci a žijeme v míru,
že jsi též přiložil svoji ruku k dílu!”

Co odpovíš až tvůj spoluzaměstnanec se tě bude ptáti:
“Cos dělal, když dusili nás okupanti,
cos dělal, když se psal rok čtyřicátý pátý,
cos dělal v únoru, co děláš dnes, kdy bojujeme,
abychom v tomto boji zvítězili
a mír všem na světě zajistili?

Neodpovíš! Myslíš jen na sebe
a na to svoje já. Nikdy nepohnul
jsi prstem, pro blahobyt lidí,
vždy jsi bral jen pro sebe.
Ty se ani nestydíš, druzí se
však stydí za tebe.

Že jsi zrádce a zbabělec,
nese se zbytečně světem,
tím neprospěješ národu,
ani svým malým dětem.

Dost je ještě mezi námi
zrádců, sabotérů, příživníků,
chytráků i hlubců, kteří jsou nám na obtíž jak včelkám hodně trubců.

Tito všichni z plné mísy
s námi jedí i když ji neplnili,
a jejich práce je jen taková, aby nám uškodili.

Jsi-li ty snad mezi
těmi, co dnes stranou stojí,
je ještě čas, abys našel místo
v dnešním boji.