Zamával křídlem jako orel - král
a povznesl se nad pach člověčiny.
Duch střásl pouta a prach zemské hlíny
a v čirém éteru s věčností obcoval.

Nad žulu smutku, zraňujících skal,
tak rád bych vzletěl, ale čas je jiný.
Z hliníku máme křídla, však ten žal,
svět výšin dobře známe - nehostinný.

A drahá nám je zem, ta tvárná hlína,
i vůně dětí, chleba, parfém žen,
družnost a víno, čisté lidské klíma,

úporná práce, tvorba, projekt - sen.
Jak starý baraba, jak minér básník dnes
surovou zemí rube cestu cest