Zazpívám - všichni znát ho musí, každý ať to ví!
Mocněji uhodím na uzlovaté na struny!
Zazpívám o komsomolci Fedosějevu, traktoristovi
ze Zernosovchozu, Volžské komuny!
To on, největší tempo práce chtěje mít,
údernické, tvrdé práce, při níž tuhne sval.
v chodu chtěl na traktoru unikání zastavit
a komsomolskou čapkou díru ucpával.
Se sedla shozen byv nenadálou ranou

• na svahu traktor se příliš nahnul stranou -
  od volantu Fedosějev vráz
  dopadl přímo na housenkový pás!
  A tu - strašné! Hrůza pohledět -
  housenka táhne ho pod traktor vpřed.
  Chvíle a konec! Obětí náhody byl by traktorista.
  Smrt byla jistá!
  Elektrický proud stroji strašnou sílu dává.
  Však jinoch sebou trhl, odřel si bok do krvava,
  hruď si poranil i ruce, napjal se tělem vším
  a pohybem smělým, zoufalým,
  když k elektrickému drátku až dosahal -
  trhl! A zpřetrhal!
  Traktor stál!
  Fedosějev, právě div ne usmrcený,
  odraný a celý zkrvácený,
  spojiv dráty hned:
• Cože, krev? To není nic!
  Zas rychle na stroj za volant si sed’
  a jezdil po úvozech, náspech oranic,
  na celé kolo křiče hlasem vyzývavým:
• A v tempu nepovolím!
  Nepovolím!
  Zpívám - teď všichni znát ho musí, každý ať to ví!
  Mocněji uhodím na uzlovaté na struny!
  Zpívám já o komsomolci Fedosějevu, traktoristovi
  ze zernosovchozu Volžské komuny!
  To hrdina je! Což však dnes je hrdinou jen on?
  Takových v zemi Sovětů je nejeden milion!

přeložil Milan Jungmann