V G dur píseň nám začíná,
jak Ivoš fajn kluk byl od Týna.
A já byl tenkrát jedním z těch,
co o něm říkali vojín Pech.

Kam jen rota se hnula,
za ním táhla se smůla,
z pekla zbloudilá
vojnu sloužila s ním

Nejlepší ze všech šoférů,
a přitom byl pořád v maléru.
Jak ten den kdy byl poplach zas,
a z kasáren vyjel i náš GAZ.
Poruch měl nejmíň tucet,
a když si pak otřel ruce,
jel už silnicí, ve tmě vánicí sám.

Šel vojín Pech, svět tajil dech,
dobrák dostal zlost, příval strhnul most,
šel vojín Pech, svět tajil dech,
jak dny rokem jdou, cestu míval zlou,
jak povídám.

A pak stop, dívka tam naříká,
tak nalož ji a jeď směr klinika.
Byl to kluk, Ivoš dojel včas,
doktor smál se, čaj zahřál nás.

Vážně já jsem stál blízko,
povídal vojín Štístko,
tak prý říkaly sestry z předsálí Vám.

Jak píseň v klávesách uhání,
přináší nám dvě poslání,
nejdřív piš ve svém notýsku,
že štěstí smůle je nablízku.
Druhé z nich potom bude,
pomáhá voják všude,
i Tvé bezpečí hlídá bez řečí dál.

Šel vojín Pech, svět tajil dech,
dobrák dostal zlost, příval strhnul most,
šel vojín Pech, svět tajil dech,
jak dny rokem jdou, cestu míval zlou,
jak povídám.

Šel vojín Pech, to si říct nech,
šel a o kus dál štístko se z něj stal,
šel vojín Pech, to si říct nech,
šel vojín Pech, svět tajil dech,
šel až došel tam, kde píseň končí nám,
jak povídám.