Vedle něho na lánu
družstvo pole sklízí,
on závistně přihlíží,
jak obilí mizí.
Ještě víc se rozkatí,
pojímá ho tíseň,
když z lánu zahlaholí,
rozpustilá píseň.

Sedlák na svém políčku
k spěchu selku honí,
za den celou úrodu,
svezem párem koní.
Kdo si nedá poradit,
tomu pomoc není.
Dej, sedláčku, dej se k nám
místo běd a klení.

Podrbal se za uchem.
Taky že se dáme.
A na podzim po sklizni
meze zaoráme.
Teď je teprv spokojen
a co dodat více?
On je vzorný družstevník,
selka družstevnice.