Ještě nikdy nebylo
zeleno tak v poli,
nikdy takhle veselo,
nikdy po vůkoli.
Ještě se nám nežilo
pěkně tak a lehko,
ještě nám to obilí
takhle nezakvetlo.

sbor:
Svíti nám to slunéčko,
svítí nám teď jinak.
Hned je vidět:
pobylo v Kremlu u Stalina.

Co je chasy po vískách,
po malých i větších,
té co v Kremlu slyšela
Stalinovy řeči.
Nepojal by tolik vod,
Dněpr jak je širý,
co má Stalin rozumu,
moudrosti a síly.

sbor:
Není tolik hvězdíček
na tom nebi celém,
co má stalin myšlenek
pod svým jasným čelem.

Jako kolem dubiska
mlází nemá konce,
je nás kolem Stalina
dětí kolem otce.
Jako plátna plachetní,
vítr napíná se,
ze stalina taky nám
plyne síla naše.

sbor:
Jako hráz se potýká
s vodou kdž se žene;
ze Stalina jedna zeď
všichni povstaneme.