Zašlo slunce za pahorky,
nad řekou se v lehkých mračnech mlha válí.
Stepní cestou domů z války
pluky rudoarmějců pochodovaly.

Košile jim povyrudly,
jak šli širou stepí pod palčivým sluncem.
Bojový svůj prapor rudý
v boji zaclonili vojáci svým srdcem.

Životů svých nešetřili,
když šli hájit svoji svatou rodnou zemi.
Uhájili, zvítězili,
zvítězili nad dobyvateli všemi.

Rád se vrací domů vojín,
my však půjdem na kraj světa, když vlast volá.
Stalinovi věrný v boji,
hrdinný náš voják nepřítele zdolá.

Rusky:

Солнце скрылось за горою,
Затуманились речные перекаты,
А дорогою степною
Шли с войны домой советские солдаты.

От жары, от злого зноя
Гимнастёрки на плечах повыгорали;
Своё знамя боевое
От врагов солдаты сердцем заслоняли.

Они жизни не щадили,
Защищая отчий край-страну родную;
Одолели — победили
Всех врагов в боях за Родину святую.

Хороша дорога к дому,
Но солдат пойдёт на край земли, коль надо.
Верность Сталину родному
Сквозь огонь ведёт на подвиги солдата.

Píseň o vojácích vracejících se z války složil Matvej Blanter (1903–1990), autor Kaťuše, na slova Alexandra Kovalenkova (1911–1971) v roce 1948. Kovalenkov byl za války dopisovatelem frontových novin na Karelském frontě; po Stalinově smrti byl na měsíc zatčen a později rehabilitován, pak vyučoval veršování na Literárním institutu M. Gorkého. Pro mužský sbor ji upravil M. Munclinger; zpívá se za tichého doprovodu bubínku a ve třetí sloce nad sborem zní sólový tenor.

Noty a text podle sborníku Sborové písně a tance Sovětské armády (1952).