Led roztál a v podjaří čistý vzduch voní,
až k sadům jde zátopa přes holou stráň.
„Kdes pobýval na bílém hřívnatém koni?“
se kozáka optalo děvče jak laň.

Refrén:
Zavzpomínal kozák vojín,
kudy s frontou všudy šel
v polní výstroji a zbroji,
kde svou bělku napájel,
jak se bil za rodnou zemi,
jak si v půtkách počínal,
na svůj Don,
tichý Don
častokrát si vzpomínal.

I vrací se v myšlenkách k výsadkům na břeh
a k zastávce v zákrutu dněperských vod
a k varšavským troskám, kde válčili chrabře,
i k berlínské řece, kde hledali brod.
Refrén

A vzpomíná na louky žírné i chudé
a na vánek v rákosí, na cizí hvozd . . .
Když potřebí bude, tož najde se všude
i vody i jetýlku pro koně dost.
Refrén

Rusky:

Высокой водою, весенним разливом
К станичным садам подступила река.
„Ты где побывал на коне белогривом?“
Спросила дивчина бойца-казака.

Припев:
Разговор казак заводит
С той дивчиной у плетня
О краях, где был в походе
Где пришлось поить коня,
Где за Родину сражался,
За Отчизну воевал,
Тихий Дон, милый дом
Никогда не забывал.

Казак вспоминает мосты, переправы,
Недолгий привал на днепровском песке,
Бои у границы, бои у Варшавы,
Студёную воду в берлинской реке.
Припев

Казак вспоминает пруды и колодцы,
Чужие сады, за рекой зеленя . . .
И если придётся, повсюду найдётся
Трава и вода для лихого коня.
Припев

Hudbu složil Konstantin Listov (1900–1983), autor známé válečné písně V zemljance (1942) a později Sevastopolského valčíku, slova napsal Alexandr Žarov (1904–1984), autor pionýrské hymny Vzvějtes kostrami, sinije noči. Listov a Žarov spolu po válce napsali více písní; o poválečném vzniku svědčí i text, v němž kozák vzpomíná na boje u Varšavy a v Berlíně. Pro sólo (baryton), mužský sbor a klavír ji upravil K. K. Chvalovský.

Noty a text podle sborníku Sborové písně a tance Sovětské armády (1952).