Soudruhu našich mladých cest,
soudruhu našich snů a plánů,
chceme vám zpívat na počest
o zemi, kde už není pánů,
a která ve svém srdci chová
krev hrdinů i jejich slova.
Jdou lidé z práce po cestách
zasněné české jarní noci.
Nikdo už, nikdo nemá strach.
Nejsme už, nejsme bez pomoci.
Nám chrání večery i rána
ta vaše země milovaná,
nám chrání naše večery
rána ta vaše milovaná zem.

Nám ruskou píseň zvonící
nikdo už zpívat nezakáže,
a naši drazí básníci
píšou teď svoje reportáže
na polích, šťastní, slavné práce
a ne už ne na oprátce!
Kdybyste dneska přišel sem,
nezmizel by vám úsměv z tváře.
Vždyť mění se i naše zem,
země chudého proletáře
v zem básníka a kombajnéra,
kde zítra znamená už včera,
v zem básníka a kombajnéra,
kde zítra včera znamená!

A kdybyste tou zemí šel,
kde s lidem vládnou komunisté,
tak byste všude uslyšel,
všude viděl a poznal byste,
že ji už nikdy neztratíme,
protože bdíme, bdíme,
že ji už nikdy neztratíme,
protože bdíme,
protože bdíme! My bdíme!

Píseň oslavující Julia Fučíka, autora Reportáže psané na oprátce, složil Alois Palouček, který vedl Soubor Julia Fučíka pražského závodu Auto-Praga.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).