1. sloka:
Stará matka, stará, kdysi žila,
která synů deset porodila.
Deset synů, deset, jako štíhlých stromů.
Dával pán bůh štěstí, dával tomu domu.
Ach! Ach!

2. sloka:
Stará matka, stará, smutná byla,
vojenské kabáty synům šila.
Vojenské kabáty jehlou žalu svého,
ztratila kus srdce, srdce mateřského.
Ach! Ach!

3. sloka:
Matko, milá matko, co to šiješ?
Proč pak devět věnců na hrob viješ?
Sedni si a ušij rudý prapor síly,
ponesem ho světu v nejslavnější chvíli!
Ach! Ach!

4. sloka:
Matko, milá matko, už jsme tady!
Už jsme strhli pouta kruté vlády!
Sedni si a ušij deset modrých halen,
první den náš volný prací bude slaven!
Ach! Ach!

Burian napsal píseň v duchu písní, které si dělníci zpívali při společných večerech u táborového ohně. Emil František Burian (1904–1959), básník, skladatel a režisér, založil v roce 1933 levicové divadlo D 34, jehož název se každou sezónu posouval o číslo.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).