1. sloka:
   Stará matka, stará, kdysi žila,
   která synů deset porodila.
   Deset synů, deset, jako štíhlých stromů.
   Dával pán bůh štěstí, dával tomu domu.
   Ach! Ach!

2. sloka:
   Stará matka, stará, smutná byla,
   vojenské kabáty synům šila.
   Vojenské kabáty jehlou žalu svého,
   ztratila kus srdce, srdce mateřského.
   Ach! Ach!

3. sloka:
   Matko, milá matko, co to šiješ?
   Proč pak devět věnců na hrob viješ?
   Sedni si a ušij rudý prapor síly,
   ponesem ho světu v nejslavnější chvíli!
   Ach! Ach!

4. sloka:
   Matko, milá matko, už jsme tady!
   Už jsme strhli pouta kruté vlády!
   Sedni si a ušij deset modrých halen,
   první den náš volný prací bude slaven!
   Ach! Ach!

Burian napsal píseň v duchu písní, které si dělníci zpívali při společných večerech u táborového ohně. Při zpěvu se má dbát přirozené výslovnosti a dlouhé noty na krátkých slabikách nedodržovat.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).