 |
 |
 |
|
|
|
|
Stojí na pokraji Stromovky, vyzývajíc procovskou nádherou údiv kolemjdoucích. Dělníci, zaměstnaní na její stavbě, vypravují pravé pohádky o přepychu, který je uvnitř. Zlacené kliky, ručně tepané zábradlí, statisícové gobelíny, staré několik století. »Malá mušle na mytí rukou stojí jen 900 Kč, jedno okno 1200 Kč,« s pýchou vy- právějí páni hlídací společnosti, kteří neustále střeží renesanční vilu Fritze Petschka, uhlobarona a majitele mosteckých dolů. Tři sta milionů stál královský rozmar uhelného magnáta, jednoho z rozvětvené rodiny Petschků, Weimannů, Gellertů, kteří stavějí, stavějí, nevědouce kam s miliony, vydřenými ze severočeských havířů. Pes pana Petschka má prý zlatem plombované zuby, aby si dlouho udržel chrup. Jeden bazén v jiné Petschkově vile stojí přes osm milionů korun. Kolik týdnů práce, kolik týdnů utrpení znamená zlatý chrup psího miláčka. Kolik slz hornických dětí je skryto v osmimilionovém bazénu Petschkově. Co hornické krve, prolité vražednou racionalisací i o hladových demonstracích, lpí na zlacených klikách, na pěstěných rukou Petschků, Weimannů a spol. Žádné voňavky je nemohou smýt. V bílých prstech vznešených pánů sviští karabáč racionalisace. Je třeba nových vil, nových bazénů, koní, gobelínů, zlata. Sníží se mzdy, na severu se odbourají poslední zbytky práv. Smečky lidských chrtů, jejichž prohnilé svědomí vyplombovali zlatem, útočí na armádu podzemních otroků. Volby do závodních rad na severu vypráskají lidské chrty ze svého středu. Závodní rady zrudnou, přemění se z orgánů třídního míru v orgány třídního boje. Budou první etapou v nástupu severočeských havířů na posice uhlobaronů, na jejich uloupené miliardy. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |