Tak se bratři dřeli ne rok, ale dlouhá léta. Ostatním sedlákům se nežilo o nic lépe než oběma bratřím. Nakonec bratry omrzelo dřít dr na druhé a vydali se do světa, že budou hledat po širé maťušce Rusi pravdu. Šli. Chodili měsíc, chodili celý rok, až došli k veliké vesnici; uprostřed stál panský dům a vedle kamenný kostel.

"Zajdeme sem," povídali si bratři, "a zeptáme se, kde bychom našli pravdu."

Jdou návsí a proti nim jede v kočáře pán.

"Čí jste, sedláčkové, odkud jdete a co hledáte?" zeptal se pán. Bratři mu odpověděli:

"Žili jsme v bídě, v soužení, neměli jsme už sil dále tak žít. Jdeme hledat pravdu. Řekni nám, pane, kde bychom ji našli."

"Dobře," řekl pán, "povím vám, kde je pravda, ale musíte mi napřed rok zadarmo pracovat."

Bratři souhlasili.

Pracovali a pracovali: orali pole, zem slzami kropili. Uplynul rok. Přišli k pánovi a povídají:

"Řekni nám teď, pane, kde najdeme pravdu."

"Celá vaše pravda je v tom, bando špinavá, nemytá," odpověděl pán, "že budete vždycky na nás, na pány, dělat."

Bratři si odplivli a šli dále.

A zase chodili měsíc, chodili celý rok. Přišli do vesnice a potkali popa. Povídají mu bratři:

"Řekni nám, otče, kde je pravda."

"Dobře," odpověděl pop, "vymodlím vám pravdu u krále nebeského a vy u mne budete rok pracovat."

Bratři zase pracovali, pole orali, zem slzami kropili. Když uplynul rok, šli k popovi a ten jim povídá:

"Pilně pracujte a nehněvejte Boha, to je vaše pravda."

Bratři si odplivli a šli dále.

Přišli k bohatému kupci; vyšel jim z domu vstříc, byl tlustý, tlustší než pán, tlustší než pop.

"Dobře," pravil kupec, "řeknu vám, kde najdete pravdu, budete-li u mne pracovat."

Bratři souhlasili, pracovali na kupce, dřeli. Kupec je učil, jak mají podvádět lidi, šidit chudáky. Neuplynul ani rok a mladší bratr řekl:

"Nebudu už hledat pravdu. Není na světě pravdy pro nás sedláky."

A vrátil se zpět do rodné vsi. Starší bratr však byl vytrvalý, nechtěl se vrátit domů bez pravdy. Šel sám k továrníkovi. Továrník je bohatší než pán, bohatší než pop, je bohatší, než bohatý kupec. Začal u něho starší bratr pracovat. V továrně s ním pracovalo mnoho lidí.

Pracovali mnoho let, dřeli se, hrbili se, ale pravdu nepoznali. Jednou uslyšel bratr tichý hovor:

"Jenom jediný člověk zná pravdu. Jmenuje se Lenin a žije v Petrohradě." (* Kdysi, když ještě vládl v Rusku car, jmenoval se tak dnešní Leningrad.)

Bratr si zapamatoval jméno a šel toho člověka hledat.

Šel mnoho dní, možná že i šel mnoho měsíců. Přišel do Petrohradu a potkal dělníka. Potichu se ho zeptal:

"Kde najdu Lenina?"

A dělník mu odpověděl ještě tišeji:

"Pojď se mnou, dovedu tě k němu!"

Přišli do obyčejného pokoje. V pokoji bylo všude plno knih. Přistoupil k nim člověk, nebohatě, ale čistě oblečený. Přistoupil k nim a přátelsky pravil:

"Dobrý den, soudruzi, copak mi řeknete hezkého?"

Vyprávěl mu bratr, jak hledal pravdu. Lenin s nimi dlouho rozprávěl o poměrech v továrně, o vesnické chudině, vyptával se na různé věci a potom řekl:

"Udělal jsi dobře, žes přišel hledat pravdu do továrny, tam ji nejdříve poznáš."

A Lenin vysvětlil bratrovi, jak se musejí dělníci za dělnickou pravdu bít, aby nemuseli sloužit ani pánům, ani továrníkům, a že je mají vyhnat i s carem.

Bratr se vrátil do továrny a začal mluvit soudruhům o leninské pravdě. Mluví jeden deset jich poslouchá, mluví jich deset, poslouchá jich celá stovka. A tak se rozšířila leninská pravda po celé zemi.

Mnoho let chodila leninská pravda po továrnách a po vesnicích. Burcovala dělníky a sedláky do boje. A v říjnu 1917 se tato pravda ohlásila: promluvila silným hlasem, zahřměla do celého světa. Dělníci a sedláci povstali do boje proti továrníkům a statkářům. Vedl je sám Lenin se svým nejlepším pomocníkem Stalinem. A leninská pravda zvítězila.

Od té doby už nepracují dělníci a sedláci na pány, nehrbí se dřínou, nekropí zem slzami; jsou sami pány v továrnách a na polích, jsou pány vlastního života.

Z knihy: Kamenný chlapec, Osm vyprávění ze sovětské země, SNDK 1952