Nově odhalené dokumenty ukazují, že pokus balzamovat Klementa Gottwalda nevyšel

V roce 1962 se Klement Gottwald stal obyčejným smrtelníkem. Teprve devět let poté, co dotlouklo jeho srdce, opustilo tělo prvního dělnického prezidenta mauzoleum na pražském Vítkově, bylo spáleno a urna s popelem předána pozůstalým. Malý československý pokus o nesmrtelnost skončil.

Nový ucelený pohled na balzamování Gottwaldova těla, podivnou anabázi padesátých let, nabídla nejnovější studie, kterou zpracoval historik Stanislav Červinka mladší, spolupracovník Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Historik využil archivních materiálů z Ústředního výboru KSČ, které dosud nebyly publikovány. Výsledky byly překvapivé. Původně utajované materiály prokázaly, že se balzamování příliš nepovedlo, takže Gottwaldovy končetiny postupně uhnívaly. Ukázaly však i to, že zájem veřejnosti (ať chtěný či nechtěný) vidět mrtvé tělo nebyl vůbec zanedbatelný. Za šest let (1953-1958, což není celá doba otevření mauzolea), jej vidělo celkem 1 156 742 návštěvníků. "Určitě bych z této záležitosti nedělal věc senzační, i když ona vzbuzuje zvědavost, to je pochopitelné. Z hlediska té bizarní konstrukce uchovat jeho tělo na věčné časy to všechno skončilo fiaskem," říká Červinka.

Hlavně uspokojit pracující

Gottwald zemřel 14. března 1953 krátce poté, co se vrátil ze Stalinova pohřbu. Vypadalo to, že je velkému sovětskému vůdci věrný i ve smrti, jenže ve skutečnosti mu ublížila riskantní cesta letadlem do Moskvy a zpátky. Jeho pohřeb byl příležitostí k tryznám a kondolencím, organizovaně truchlily miliony lidí. Už 17. března poslal tajemník ÚV KSČ Bruno Kohler přípis krajským stranickým tajemníkům: "Vážení soudruzi, aby budoucím pokolením byla zachována tvář soudruha Gottwalda, bylo rozhodnuto balzamovat jeho tělo. Balzamované tělo bude v brzké době veřejně vystavené. Tuto zprávu vám sdělujeme proto, abychom uspokojili ty pracující, kteří nemohou nyní zhlédnout soudruha Gottwalda ani se zúčastnit jeho pohřbu."

Mauzoleum, to není jen tak

Vybudování Gottwaldova mauzolea ovšem nebylo ani levné, ani jednoduché. Navzdory tomu, že budova na Vítkově byla vlastně postavena za první republiky jako plánovaný památník Jana Žižky a československých legionářů, po válce ji komunisté využili pro vybudovaní vlastní obdoby "Kremelské zdi" a už v roce 1951 se v upravené budově památníku objevily první urny zakládajících členů KSČ. Což byl jen skromný začátek. Péče a ochrana Gottwaldova těla posléze dala trvalé zaměstnání téměř stovce lidí. Mauzoleum dostalo po smrti dělnického prezidenta svého náčelníka, zástupce, strážní jednotku, techniky, laborantky, elektrikáře, velitele směn (kontrolovali zabezpečení a čistotu), uklízečky I. kategorie (směly uklízet v hlavní části mauzolea) a uklízečky II. kategorie (uklízely v ostatních prostorách). Celkem 98 stálých zaměstnanců placených ministerstvem vnitra. Jenže to nebylo všechno. Pro potřeby sovětských lékařů-specialistů, kteří měli dohlížet na balzamování, byla ve Staré Boleslavi zřízena speciální vila. A v březnu 1954 muselo ministerstvo financí na návrh usnesení politického sekretariátu ÚV KSČ zaplatit 400 gramů ryzího zlata, jímž byl pozlacen nápis nad vchodem: "Klement Gottwald".

Proč balzamovat?

Balzamování těla komunistického vůdce nebylo osamoceným pokusem: v Moskvě už dlouhé roky leželo nabalzamované tělo V. I. Lenina, lékaři pracovali na balzamování Stalina a v bulharské Sofii bylo takto naloženo i s tělem Georgi Dimitrova, který zemřel v roce 1949. Jenže ve střední Evropě to přece jen byla výjimečná záležitost: žádný z okolních komunistických států (Polsko, NDR, Maďarsko) se k něčemu podobnému neodhodlal. Historikové zdůrazňují především vliv sovětských poradců, není však vyloučeno, že příčiny byly i domácího původu. "Mohla za tím být i taková česká malost - snaha před autoritou demonstrovat svou věrnost navenek (a uvnitř si třeba myslet své). To by vysvětlovalo, proč třeba Poláci se do ničeho podobného nepustili. Ta česká malost mohla být částí živné půdy pro mauzoleum i pro tu obrovskou sochu Stalina, šlo o to, aby tyto projevy bylo vidět. Dalším důvodem mohlo být uplatnění principu, podle kterého jsou nositelé idejí důležitější než ideje samotné," říká psycholog Lubomír Kostroň z fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity a upozorňuje, že v poválečném přelomovém období navíc bylo potřeba nových rituálů. "Odpoutat se od starého a vzniklé vakuum vyplnit něčím novým. Rituály posilují víru," říká Kostroň. A kontakt se smrtí byl působivý už od dob starého Egypta. Pečlivě vybráno bylo nakonec i místo na Vítkově, kde husité svedli vítěznou bitvu. "Je to magické místo v Praze, které navíc jediné z tamních dominant zůstalo vlastně neobsazené. To místo bylo známé z Jiráska, samo se nabízelo. Nešlo zvolit lépe," říká psycholog.

Problémy s mrtvolou

Trable ovšem provázely balzamování Gottwaldova těla od samého počátku. Stranickým představitelům se nejdříve nelíbilo nasvícení mrtvoly. Charakteristické je, že všechny problémy řešili zásadně nejvyšší představitelé strany a vlády. Žádost o sovětskou pomoc při dodání dokumentace k novému osvětlení proto vyřizoval ministr zahraničí. Podobně byly rozdělovány i další úkoly: ministr paliv měl zajistit opravu přívodu elektřiny k novým světlům a ministr kultury (prostřednictvím Československého státního filmu) zajistit vlastní osvětlení sarkofágu. Stejně jako mrtvé tělo zaměstnávalo nejvyšší státní představitele, zaměstnávalo i přední československé vědce o výzkumníky: například vývojové středisko Tesly Holešovice vyrobilo podle sovětského vzoru nové speciální žárovky na osvětlení sarkofágu a Výzkumný ústav vzduchotechnických a chemických zařízení v Praze zkonstruoval průtokové měřiče vzduchu pro laboratoř a smuteční síň. Po opravě světel to chvíli vypadalo, že je vše v pořádku, až na drobné závady. Dokazuje to zápis o provozu mauzolea, kterým se zabývalo politické byro ÚV KSČ: "Došlo ke spálení elektromotorku, který zajišťoval systém pojízdného stolu pro tělo v přilehlé laboratoři, a následkem elektrického zkratu shořela muchobijka, rovněž v laboratoři. Obě tyto závady neohrozily bezpečnost těla s. Klementa Gottwalda." Jenže spálení elektromotoru a elektrické muchobijky nebylo úplně nevinnou událostí. Lékaři nevěděli, zda dým nenarušil pokožku mrtvého těla, a tak okamžitě začali jednat: vyžádali si bleskový telefonický hovor s profesorem Mardaševem, ředitelem mauzolea v Moskvě. Ten neváhal: sedl do letadla a přiletěl do Prahy, aby na místě vyhodnotil situaci. Konstatoval, že pokožka porušena nebyla a ani chemický rozbor dýmu a ovzduší v mauzoleu nebudil obavy. Všechno se zdálo být v pořádku. Mardašev nebyl ovšem v Praze naposled. Na rok 1957 bylo naplánováno převlečení mrtvoly z vojenského stejnokroje do občanského oděvu. Odehrálo se podle plánu 2. června 1957 za účasti sovětského profesora.

Tělo začalo hnít

Přestože se v pravidelných intervalech opakovalo doplňující balzamování, rok 1959 přinesl tragické zjištění: "Kolektiv lékařů ... dospěl k závěru, že vzdor skutečnosti, že je sovětská metoda balzamování nejlepší a péče o balzamované tělo dokonalá, dochází uvnitř těla k pomalému rozkladu některých tkání, důležitých pro zachování původního stavu a barvy viditelných i neviditelných částí pokožky," píše historik Červinka. Lékaři upozorňovali, že v sovětských laboratořích pracují na řešení těchto problémů desítky lidí, a požádali o vyslání na studijní pobyt do SSSR. Politické byro jim vyhovělo a současně rozhodlo, aby prezident vyznamenal profesora Mardaševa a další sovětské odborníky vysokými československými vyznamenáními. Mardašev tedy dostal Řád práce, jeho kolegové "jen" vyznamenání Za vynikající práci. Byl to v podstatě omyl. Práce sovětských odborníků vůbec nebyla vynikající, a pokud ano, rozkladu Gottwaldova těla nezabránila. Postupně musely být obě nohy nahrazeny protézami a 20. března 1962 politické byro ÚV KSČ přijalo přísně tajné rozhodnutí o přemístění ostatků prvního dělnického prezidenta. Ministr vnitra Lubomír Štrougal odvolal čestnou stráž od bran mauzolea, budova byla převedena pod ministerstvo školství a technické zařízení dostala Karlova univerzita. Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno a československý pokus o nesmrtelnost skončil.

Co zavinilo neúspěch

"Balzamování je velmi složitá záležitost. Proto většina pokusů také končí neúspěšně," říká přednosta patologického ústavu brněnské nemocnice U svaté Anny Aleš Rejthar. Upozorňuje, že v Rusku se poznatky o konzervaci mrtvého těla předávaly od nepaměti metodou učitel - žák. V tuzemsku taková tradice nebyla. Nanejvýš pokusy zachovat tělo na tři čtyři týdny kvůli odložení pohřbu. Základem pro konzervaci mrtvého těla je totiž rychlý postup: Hned po úmrtí je třeba odstranit vnitřnosti a vypláchnout krev, která musí být nahrazena speciálním roztokem, jenž prostoupí všechny tkáně. "Pokud se začne později než za pět hodin od smrti, je to velmi obtížné. Proto je otázkou, zda na začátku vůbec byly dány podmínky pro úspěšné balzamování," říká Rejthar. A navíc upozorňuje: "Po smrti se mění podoba člověka, a to někdy tak, že ho ani vlastní příbuzní nepoznají. Pro zachování původního vzhledu člověka je nejlepší vosková figurína."

Instrukce pro péči o Gottwaldovo tělo

Při péči o tělo s. Klementa Gottwalda je třeba mít na zřeteli především tyto okolnosti:

1. mechanické poškození, které by mohlo být způsobeno neopatrnou manipulací při ošetřování pokožky;
2. vysychání pokožky, které by mohlo vzniknout nesprávným udržováním vlhkosti a teploty vzduchu;
3. chemické narušení barvivy a látkami, které mohou tvořit barevné sloučeniny;
4. infekce, především plísňová;
5. poškození hmyzem;
6. hrubé mechanické poškození, vzniklé při eventuálních technických poruchách zařízení;
7. poškození těla vysokou teplotou, vzniklou při eventuálním požáru.

(ze sovětských instrukcí pro lékaře, kteří o tělo pečovali)

NA VĚČNÉ ČASY. Klement Gottwald byl jediným komunistickým pohlavárem střední Evropy, kterého jeho soudruzi nabalzamovali
FOTO: ČTK

Návštěvnost v mauzoleu od otevření do roku 1958

1953 55646
1954 361400
1955 233770
1956 147570
1957 187798
1958 170558

Kdo v mauzoleu pracoval

Příslušníci SNB 25
Příslušníci Vnitřní stráže 48
Civilní zaměstnanci 15
Celkem 98

Pramen: Zpráva o návštěvnosti mauzolea zpracovaná pro politbyro z 15. 9. 1958 (pozdější údaje o návštěvnosti zatím nejsou známa