Leť, holubičko bílá,
a zvěstuj všemu světu,
že svoboda vzešla z krve květů,
by radostněji mohl žít náš lid,
když duhy míru dopřává mu klid.

Mé srdce zpívá, zpívá radostí
o míru, práci, o štěstí,
o krásné zemi milované,
kde radostno je žít!

Leť, holubičko bílá,
poselství zanes v cizí kraje,
kde černÝ bratr ještě otrokem,
kde banán či fík zraje!

V haciend zaťukej okno,
kde farmáři je dělník otrokem,
řekni mu, bratřem vzmuž se,
nech unášet se světa pokrokem!

Leť holubičko bílá,
v široká, dálná města,
řekni jim, malá, řekni,
kde pravá jejich cesta!

V přímořských čtvrtích bědných lidí,
naději rozsejme ať ji vidí,
že člověk má být člověkem,
řekni jim, řekni,
že nebude více otrokem.

Plantáží zazní zpěv,
kytary zazvučí
radostí bude práce všem,
kdož byli pánů v područí,
kdož byli pánů v područí.

Leť, holubičko bílá,
poselství zanes k zelenému stolu,
válek že více nechceme,
se štváči všemi dolů.

Atomy ať nám nehrozí,
v klidu nechť popřejí nám žít,
nebo jak sobě zasejí,
tak také budou sklizeň mít!