O tobě zpívám, země má rodná,
tu píseň lásky nejčistší,
za všechna vítězství prostého lidu,
jež z beder svojich střás,
přetěžkou staletí bídu.

Rudým jsi květem vykvetla,
ač únor kol byl bílý,
od té doby se již změnilo,
kolik to vůle - síly!

Sídliště nová, krásná města,
široké lány obilí -
ne úhor, samá cesta -
přehrady, jesle, nemocnice,
ne, není bídy u nás více,
hladových děcek oblečených v cáry,
to vše jsou únorové dary,
jež třeba bylo vydobýt,
by prostý člověk mohl žít!

Pamatuj toho, soudruhu,
pevně stůj na svém místě,
Únoru odkaz nezradíš,
mu dej svou práci čistě.

Pro děti svoje pracuješ,
by krásnější byl svět,
kupředu, soudruzi,
jen nikdy, nikdy zpět!