Po schodech dupot, žerty a smích.
Pak ticho napjaté, soudruzi nastoupili.
Dychtivě čekáme na tuto chvíli,
na lístky z domovů vzdálených.
Číst se už začíná.
Vyvolá staršina
i moje jméno?
A lístky a dopisy do našich dlaní se rozeběhnou.

Na naši světnici jediný dopis přišel.
Přečti nám, Jožko, co ti to manželka píše!
– Líbám Tě, drahý. Vím, že až jednou
přijedeš na dovolenou,
kluka už nepoznáš. Roste jak z vody.
Přestav si, před týdnem začal už chodit! -

Světnice opět hlaholí vtipem:
Mládenci, víte,
napíšem společně Jožkově ženě.
– Maminko milá! Netvař se překvapeně
na naše psaní.
Četli jsme Tvůj dopis před malou chvílí,
jsme všichni Tvému děcku jak kmotři.
Přejem Ti, ať Tvůj kluk roste a sílí,
ať se jak bohatýr nebojí modřin,
směle se rozlétne v životě našem volném a širém.
My jeho nejisté krůčky nedáme nepříteli.
My ostrou střelbu výtečně nastříleli
a bdíme nad jeho dětským klidem a mírem.