při vzpomínce na F. D. Roosevelta †12.IV.1945

Má slavná Ameriko, země velkých i malých výstředností,
světélkující Ameriko, země laciných polibků, cigarety v ústech
a naivních hollywoodských ctností,
Ameriko širokých dálnic a opilých přímořských námořníků,
světe chudých čtvrtí, zapáchajících hadrů
a tisíců dělnických otazníků,
socho Svobody, vztyčená nad demokratickými státy,
měl jsem Tě vždycky tolik rád.

Tak jsem Tě vždycky viděl s rukou otevřenou
nad zástupem svobodných, mávajících dlaní,
tu ruku a chudou ženskou s dítětem opřenou o ní,
viděl jsem, že ta ruka dovede i kladivo třímat a tepat
i kovat, až srdce zní,
tak tepat, aby konečně zůstala pravda,
že růže nezavoní jen unavené, lhostejné krásce,
ale i děcku s udivenýma očima -
Vždyť i ta bída musí jednou skončit,
i ta skla s lahůdkami musí být zase přístupna
dětem a žebrákovi, dělnici, dělníkovi -
před těma očima boříme starý svět -

Tak jsem Tě vždycky viděl a mohu říct, žes zářila -
až díky a úžasem se člověk zalykal -
a pak jsem plakal, jak plakali všichni -
pro toho Franklina -
a pak ses změnila, pak už jsi byla jiná, má Ameriko -

Nikdy jsem neříkal, že jsem pravý, ani levý
a vždycky jsem říkal, že chci nezaujatě kritisovat,
že chci konečně poznat,
kde je pravda a právo a kde je lež -

Dnes ale myslím, že tvá socha už nezáří nad mořem,
myslím, že zavřela oči poprvé nad mrtvým Franklinem,
a že je asi neotevře už nikdy -
k vůli tobě, má jiná Ameriko -

Nikdy jsem neříkal, že jsem pravý, ani levý,
ale dnes jsem se změnil. A to jsi způsobila Ty -
a ptáš se mě proč?
Já ti to mohu říct -

Když sevřu ruku Jihoslovana, anebo Bulhara,
anebo Albánce,
cítím, že to je přítel a že mě miluje, že by mě neuměl nenávidět,
ani mi lhát -
Proč ty jsi taková chladná, má Ameriko?

Nad jásavým kozáčkem rudoarmějce
mohu se prostě a lidsky rozesmát,
aniž bych cítil, že se na mne dívají oči, které žalují
a které mají hlad -

a ještě něco - víš, kdybych mohl, zvedl bych zbraň,
kterou jsem teprve nedávno odložil,
tu svoji zbraň
a postavil bych se na místo, kde právě padl
s ranou na čele a v srdci ten Řek -
víš - ten partyzán –

Ale nejdříve bych políbil to místo,
to poznamenané místo na té partyzánské hoře,
neboť padl ve jménu toho,
pro co sis, Ameriko, na břehu moře
sochu postavila –

Řekni mi, Ameriko, proč jsi dnes jiná,
docela jiná, než jakou jsem Tě vždycky znal?

Vždyť já Tě dnes nemohu milovat
pro tu Tvou sochu nad mořem se zavřenýma očima -
pro sochu, která je snad už nikdy neotevře, protože není už Franklina,
protože už není lidskosti, protože se jen kalkuluje

Nikdy jsem nebyl pravý, ani levý,
ale dnes mohu jít jen tam, kde se nezrazuje,
kde slyším prostý tlukot srdce
a ne cinkot mince o minci
a nad ním smích -