Úroda vzešla do družstevních lánů
jak matka polibek dát do klasů,
a rozdat poklad vzácných drahokamů
mladým žencům jdoucím pro krásu.

Pro nový chleba, odevzdaný štědře
za krůpěj potu tekoucí pro lásku,
a ostrou ocel vetkat v žitné moře
jak rudou stuhu, dětem do vlásků.

To pro ty lány zlaté široširé
traktory nám stále zpívají,
by v městech byly stoly plné,
ba víc, než kdy jindy bývaly.

Na výspě země tak radostné,
kde třída je jak pevná hráz,
nezdolá již nikdo naše řady
a nikdy nerozruší naši vlast.