Překrásná píseň na rtech se mi choulí,
pak vytryskne a dozní v daleku:
dnes obeplul jsem celou zeměkouli
na modrých křídlech lásky k člověku.

Dech milionů vál mi do perutí,
zrak zástupů k těm křídlům vroucně vzlét’,
s bílými hnědí a s černými žlutí
v jediném kruhu obepjali svět.

A energie hřměla z lidských dynam,
nového lidství v dálce svítil břeh
a z růží hlav na cestu voněly nám
smělost i krása, síly prudký běh.

Pět světadílů svolalo své syny
i dcery tam, kde v řeckém ohni žhnou
mladistvá těla bitvou o vteřiny,
motory vůlí spustí píseň svou,

kde odměnou je vlajka na stožáru
a ryzí hrdost vlasti vzdálené,
kdy zdraví kvete do překrásných tvarů
v náruči chvíle bojem vzrušené.

Tam, kde se mládí světa sejde spolu
a stiskem ruky skácí každou hráz
zní do všech zemí od pólu až k pólu
jak z rozhoupaných zvonů čistý hlas,

a z tisíců hrudí, slitých v jedno tělo
hlas nejprostší, jímž atlet říci chtěl,
aby už navždy celým světem znělo
dunění míčů místo hřmění děl.