Mnoho zdaru vaší práci
přeji, soudruzi!
ať se láska ve všech srdcích
k ní též probouzí!

Pracujeme pro svou matku,
ze všech nejdražší,
pro zem malou, milovanou,
pro svou rodnou stranu,
pracujme vždy s chutí pilnou,
ať nemáme hanu!

Veďte nás vždy cestou přímou
vždycky soudruzi,
ať nepřítel, zatím spící,
nikdy nehrozí!

Pamatujme na svá děcka,
doby těžkých let,
neznejme víc cesty zpátky,
ale vždy jen v před!

Jsem železničář (1957)

Jsem železničář hrdý na to, ne že mám na ramenou zlato, leč že jen dělník jsem…

Stroj vedu v širý kraj a lidí tisíce do práce, z práce, přepestrá kytice.

Zboží až z ciziny pro všechny vozím zatím co spíte vy, za prací jezdím.

Zelená - jedeme do nových dnů, kde radost z práce je, kde není snů.

Jak voják na stráži u vlaků stojím, odjezdy dávám, se světem lid pojím.

Z práce mám radost, práce mne blaží, pro ni chci věrným být na první stráži.

Za mír (1957)

Leť, holubičko bílá, a zvěstuj všemu světu, že svoboda vzešla z krve květů, by radostněji mohl žít náš lid, když duhy míru dopřává mu klid.

Mé srdce zpívá, zpívá radostí o míru, práci, o štěstí, o krásné zemi milované, kde radostno je žít!

Leť, holubičko bílá, poselství zanes v cizí kraje, kde černÝ bratr ještě otrokem, kde banán či fík zraje!

V haciend zaťukej okno, kde farmáři je dělník otrokem, řekni mu, bratřem vzmuž se, nech unášet se světa pokrokem!

Leť holubičko bílá, v široká, dálná města, řekni jim, malá, řekni, kde pravá jejich cesta!

V přímořských čtvrtích bědných lidí, naději rozsejme ať ji vidí, že člověk má být člověkem, řekni jim, řekni, že nebude více otrokem.

Plantáží zazní zpěv, kytary zazvučí radostí bude práce všem, kdož byli pánů v područí, kdož byli pánů v područí.

Leť, holubičko bílá, poselství zanes k zelenému stolu, válek že více nechceme, se štváči všemi dolů.

Atomy ať nám nehrozí, v klidu nechť popřejí nám žít, nebo jak sobě zasejí, tak také budou sklizeň mít!