Mám napsat novoroční báseň
Měly by být jak sníh Tak bílá
Měla by být jako nitro Tak jasná
Měla by být jak lidé
Prostá i složitá Veselá i smutná
Mělo by jí praskat v kříži od námahy
Měla by si být odpočinkem
Měla by být vším I tím o čem neví

Nejsem vševědoucí
Proto nemohu popsat co se událo
Kteréhokoliv dne třeba v předměstí Limy
Nebo ve vedlejší ulici
Nejsem vyzbrojen zázračnou pamětí
A leckdo leccos skrývá
Důvody jsou různé

Mohu však připít Picassovu stesku
Je přece Španěl a vládne dosud Franco
Připíjím československému skláři
Kterému tleskala Moskva
Rád bych ti podal pohár vína k přípitku Glezosovi
Do které věznice ale
V sovětské zemi připíjím všem
Tobě zvlášť Eljo (O tom však jiná báseň)
Tibetským sedlákům na spálený úpis
Mám prazdnou sklenici před vojáky generála Massu
Jak nepřipít profesoru Heyrovskému
Což teprve tvůrcům družic
Vědce v Antarktidě zahřeje sklenička vodky
Aragonovi za jeho Nesmrtelný román připíjím
Cikánu jménem Lakatoš který se naučil číst a psát
A ví proč pracuje a proč dobře

Půlnoci zdrž se chvíli
Tolik jmén Tolik míst Osudů tolik
Toto však bylo

Mám napsat novoroční báseň
Když se lidé líbají zpravidla myslí na to
Co bude

Nepřeju si být Julesem Vernem
Nepřeju si být H G Welsem
Jsem rád tím čím jsem
A jejich fantazie kulhá před mými prostými přáními
Má budou splněna
A ne-li roku 1960 tak tedy příště

Komunismus má novoročních nocí bezpočet

Za všechny proto jemu
Připíjím