V slunečnou řeku splynout,
v horoucí výdech, kterým vyrašila
z prohlubně noci zhroucených snů síla!
Počátek nový tepat u kovadlin,
obsypán listím zeleného dění!
Být křehkou vlnou v moři milionů,
vzdor naší bídy zvednout v tvrdý příboj,
jenž podemílá necitelnou skálu!
V střevících větru za troufalou touhou
na křídlech shody pospíchati z dálek
a padat hudbou v srdce rozeznělá
doufáním všeho, křikem nesčíslným,
blouzněním lásky, která vyorává
nesmírnost ještě nespatřených věcí!
Být věrnou stráží průbojného času,
jenž zemi tvární v požehnanou dílnu,
kde všichni najdou pro sebe dost místa!
Být ohněm kvasu, kterým kdosi čistí
v pachtění lidském bolest mnohotvárnou!
Být studnou zpěvu, kterým radost náhlá
sestersky sladce dýchá za úsvitu!
Vozovou hradbu staví
pro příchod máje rukou vašich síla,
z končiny bídy odcházíme navždy
k oblohám modrým, v pravdivý svět živlů,
zborcené krásy krev kde neprokvétá
pod špínou hadrů, pod zoufalstvím zlata.
Do trhlin světa, do zvětralých vrásek,
kde zela propast neurvalých bojů,
kde vládlo šero s plesnivinou stesku,
kde píseň nikdy nevzlétla ti s klína,
do trhlin světa, kde jen dravé šelmy
křídly svých vášní sny tvé utloukaly,
naprší slzy, napadá prach kostí
a rozmetány budou propasti a hory,
které si kupčík kupí v Manhatanech.
Přebytku zázrak, housle zpívající
nás budou lákat pod košaté stromy,
kde stará trýzeň neuštkne svým jedem,
kde mladá láska čas má na líbání.
V tisícihlasý jásot,
pod černým zdivem žalu vyhořelí,
v stoupách křivdy na prach
rozmělněni
a stokrát smrtí promíšeni v díži
(chutný chléb mocných) pro hostiny červů,
k omládlým smyslům země prolínáme,
drtivý nápor klíčení a zvratu.
Promoklí světlem ztraceného ráje,
rašíme z lůna nesmrtelné hlíny,
z podhoubí země, touha na pochodu,
sval nové krásy, červený květ míru.
Sen strmých výšek, dílo našich mozků,
kladiva činu masem oblékají;
otroctvím zedrán, do praskotu zrání
vyrostlý z bídy člověk rozkošatí.
Vířivou písní převratných let krouží
mladistvá vzpoura ve tmách u kořenů,
z bezbranných poupat, z nitra žhavých věcí
do slunce míří, vzlétá do červánků
a rukou rána teše nad oblaky
závratnou klenbu světlé budoucnosti.