Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež slávou novou jsi se přioděla,
čí srdce by se ve vzpomínkách neochvěla,
bloudící v minulé dny zpět.

Nad carským Ruskem zora vstala,
Lenina ruka ukázala,
na cestu, která vede vpřed
do šťastných zítřků,
nikdy zpět.

Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež prošlas krutou vichřicí,
vavřínem slávy novým jsi se přioděla,
stírajíc slzy na líci.
Okovy spadly, povstaly národy,
na celém světě bude plát prapor svobody!

Jak volněji se všude dýchá,
když gestapáku ztichl zvyk,
čert vezmi šejdíře, či mnicha,
dnes není žebráků,
prosících o pětník.

Stavíme továrny, stavíme města,
nad novou přehradou hvězd svítí cesta.
I ji již člověk hledá,
místečka není, kam nedosáhne věda,
musíme proto stále více chtít,
by se všem mohlo lépe žít!
Buď sláva tobě, rodná strano,
jež míru holubici střežíš,
co milý, nežný květ,
jsem šťastna tolik, šťastna tolik,
že verši smím ti pět,
přeji ti šťastnou cestu do všech dalších let!

Až jednou přistaneme na Měsíci,
kde rudá vlajka dnes již vlaje,
či na Marsu se podíváme
v jeho přepodivné kraje,
pak rozhlédnem se po maličké zemi zpět,
jež vydala ten nejkrásnější květ,
květ lidství svobody,
pro všechny národy.