Již sedmnáct let je tomu,
kdy svoboda se vrátila,
do zemí našich zmučených,
kde krví hrdinskou se platila.

Umlklo hřmění děl,
lidé jdou do ulic,
všude je jásot, radost jen,
míru zdar z hrdel zní natisíc!

Rok za rokem v šňůru perel se navléká,
čas mnohé rány zhojil,
a přece svět je ještě bolavý,
když k odzbrojení nemá dosti sil.

V Africe střílí se do matek, dětí,
výkřiky jejich k nám z dálky až letí.
Výkřiky drásající duši,
my dnes jdem, voláme, nebuďte hluší!

Zanechte válek, zbraní řinčení,
kéž ocel smrtící se v pluhy promění!
Svobodu dejte národům,
by vzkvetla z práce ve vonný květ,
ať země celá zahradou je,
z níž těšit smí se celý svět!