Vy, co jste po nocích ladili dráty,
učili sousedy potomkům lhát,
slyšte o prorocích s tupými drápy,
jak se jim zřítil ten upíří hrad.

Ztratili obličej - to dolar byl důvod,
po boku Goebbelsů je jim OK!
Ztratili obličej i jazyk i původ,
teď hrají nám z partesu hlas CIA.

Kdo by to poslouchal ty jidášské žvásty,
odporné žebrání o nakyslý chléb,
kdo by to poslouchal ty nechutný pásky,
co do úst si strkaj mrvu a chlév!

Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán - oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu do křídel míru.

Do pupku hadího jim kapitán hrábl
a sedm let vypájel prolhanou žluč…
Ty svobodný rádio, už ti dech zchladl!
Od našich hrdinů pravdě se uč!

Utekli bezmocní a zradili mámu
i tátu, co někde má bez jména hrob.
Chtějí nám - nemocní - zasadit ránu
za konto u Lloydů na ptačí zob.

Nad naší hranicí nebe je čisté,
nechceme stanici s nápisem: Hnůj.
Uřvi si bránici, ty špinavé klíště,
a nepleť se do veršů: Kde domov můj!

Díky Vám! Díky Vám, chlapíku statečný,
za vaši odvahu, rozum a sílu!
Vy jste náš kapitán - oni jsou zbyteční!
Přidal jste blankytu do křídel míru.

Na rozdíl od mnoha duchamorných příspěvků, k nimž byli muzikanti tlačeni, přispěchal s Dopisem iniciativní Laufer jaksi na vlastní pěst. Zcela stylově: vždyť Minařík, který neprovedl teroristický akt jen proto, že byl odvolán pražskou centrálou, měl v kádrových materiálech spokojený pokyn: „Netřeba mu zadávat úkoly, hledá si cíle sám.“ Pavel Klusák in: Podivný showbysnys

„Podívejte se, bylo to takhle: ocitl jsem se v situaci, kdy jsem nic nesměl. Opravdu nic – mohl jsem maximálně do NDR a do Polska. A nebyly mi nic platné mé jazykové znalosti a má kosmopolitní přítomnost. Pak jsem potkal jednoho z vrcholných představitelů tehdejší kontroly nad uměním. Oznámil mi, že mi ujela loď s angažovanou písní. Tak jsem si řekl: já mu ukážu angažovanou píseň! Takhle to vzniklo, nic víc za tím opravdu není.” “Je to asi to jediné, co si na mě kdo může vymyslet. Už jsem si na to zvykl, je to takový folklór: Vždycky, když se někdo chtěl za ta léta zviditelnit, nebo když jsem mu bůhvíproč nepadl do oka, ozval se přes tuto písničku. Já bych samozřejmě nikoho nechtěl urazit, tak jako jsem nechtěl nikoho urazit ani tenkrát. Urazil jsem jenom svoje svědomí, to je všechno. Každý má své máslo na hlavě. I já jsem šlápl vedle a vím o tom. Ale že bych chtěl někomu vědomě ublížit, o tom to není.“ [Josef Laufer]