Ve jarmu, co tak dlouho hyne,
zesílená vlast povstává,
nechť národa k sobě přivine,
an volnost meč nám podává!
I kdož by váhal v tu chvíli? Juž čas! juž čas!
Na vrahy, co nás zhubili, udeřme vráz!
Čest a vítězství očekává nás, nás,
čest a vítězství očekává nás!
Slované, pozor!

Za zmar svobody, lidu práva,
nechť strašná pomsta všudy hřmí;
hle, chrabře slavná Vídeň vstává,
spěš, Praho, spěš, následuj ji.
I kdož by váhal v tu chvíli?
Juž čas…

Nechť nás ukrutník hubil, tlačil,
nechť v srdce naše nářek vboď;
předc citů vroucích nevypáčil,
neodňal nám vlastenských ctnot.
I kdož by váhal v tu chvíli?
Juž čas…

Ukryli jsme doufání naše,
neb všude lestný zrádce stál;
nechť vrahům břinčí v leb palaše,
netajme, co z nás každý přál.
I kdož by váhal v tu chvíli?
Juž čas…

Aj, bratři, vzhůru teď na oře,
kdo vlasti syn, chop břitký meč;
nám žehná Bůh, Pán náš nahoře,
za svatou vlast, urá ve seč!
I kdož by váhal v tu chvíli?
Juž čas…

Anonymní píseň z revolučního roku 1848; její nápěv se zachoval v rukopisném zpěvníku pardubického sládka Jiříčka (Národní museum) a s notami ji poprvé otiskl až tento zpěvník. Na stejný nápěv se zpívala i píseň Hej, Češi, Srbové, Slováci.

Noty a text podle Českého revolučního zpěvníku (Karbusický, Vanický, 1953).