Jak nemít rád
tu širou zem,
po níž jsem běhal jako malý kluk,
šumivý les,
zelenou stráň
a svěží vůni rosných luk.

Já v boji byl,
já v ohni byl,
já poznal jsem jak voní střelný prach,
však všude jsem
sovětskou zem
si v srdci nosil po cestách.

Mám sestru rád,
mám ženu rád
a matku svou rád také k smrti mám.
Však všechno to,
toť jeden cit,
cit lásky k tobě, vlasti má!

Všechno ti dám,
svůj život dám,
ne, není větší lásky na světě.
Té lásky hráz
sem nevpustí
už nikdy žháře prokleté.

Rusky:

Люблю тебя,
Моя земля,
Знакома с детства мне твоя краса,
Твои луга,
Твои поля,
Твои зелёные леса.

Я был в огне,
Я шёл на бой,
Меня далеко увела война,
Но образ твой,
Я нёс с собой,
Моя Советская страна.

Мы любим мать,
Сестру, жену,
Нам дорога родных людей семья,
И чувства все
Слились в одну
Любовь к тебе, страна моя!

Всю жизнь я рад
Тебе отдать,
На свете не было любви такой,
И я не дам
Врагу опять
Нарушить светлый твой покой.

Píseň o lásce k rodné zemi složil sovětský skladatel Valentin Kručinin (1892–1970), autor operet a pochodů a suit pro dechovou hudbu, na slova O. Fadějevové. Český text napsal podle sborníku Milan Kundera (1929–2023), tehdy začínající básník, který do literatury vstoupil v roce 1945 překlady Majakovského; jiný doklad tohoto překladu se nepodařilo najít. Pro sólo, sbor a harmoniku ji upravil K. K. Chvalovský.

Noty a text podle sborníku Sborové písně a tance Sovětské armády (1952).